je povrchová geofyzikální metoda založená na vyhodnocení času příchodu prvního nasazení seismické refragované vlny, která se pohybuje od zdroje ke geofonům většinou podle povrchu hlubšího seismicky rychlejšího prostředí (jako je povrch skalního podloží nebo hladina podzemní vody). Buzení seismické energie je prováděno opakovaným dopadem seismického kladiva na pevnou desku a sumací těchto odpalů je umožněno snížit podíl šumu a zvýšin významě přesnost měření.
Na obrázku vpravo je znázorněn příklad hloubkového řezu podle MRS s dosahem do 40 m pod povrch terénu. MRS byla měřena s 2 m krokem geofonů na 98 m dlouhém profilu (50 kanálů). Metoda byla v tomto případě použita pro zjištění hloubky a stavu povrchu vápence a pro stanovení rychlosti šíření seismické P-vlny v břidlicích. Modře jsou vypsány do řezu přibližné rychlosti šíření seismické P-vlny, červeně zatřídění kvazihomogenního bloku podle těžitelnosti dle ČSN 733050. Tmavě modrá linie je refrakční rozhraní, světle modré slabší křivky jsou isolinie rychlosti šíření seismických vln ve skalním podloží, zeleně je vyznačen povrch terénu.
Při měření 2D nebo 3D geofony s vyhodnocením P-vln i S- vln lze určit i geotechnické parametry kvazihomogenních
bloků hornin v podzákladí staveb jako Edyn, Gdyn, Poissonovo číslo, koeficient útlumu atd.
Na obrázku vpravo je znázorněn geologicko-geofyzikální řez pod plánovanou stavbou silně
vibrujícího průmyslového objektu. Do kvazihomogenních bloků vymezených podle MRS jsou vypsány
dynamické elastické parametry hornin podle MRS podle vyhodnocením rychlostí šíření a útlumu
P-vln i S- vln i ve variantě seismokarotáže.
